ŽIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ A DĚTI?
Nedávno mi kolega vyprávěl, jak moc byl jeho sedmiletý syn nemocný a zvracel. A on, který jej má velice rád, když jej viděl, cítil největší potřebu – nejraději by zvracel za něj. Taková je rodičovská láska, ta největší ze všech.
Bohužel se nemoci a úrazy nevyhýbají ani těm nejmenším. Rodině a hlavně rodičům takové situace vždy přinášejí ty největší starosti. Starosti zejména citové, ale taky starosti finanční.
Když jde o krátkodobé události, jako například ta, která postihla syna kolegy, který se za několik dní uzdravil, rodiny to nijak zvlášť nezasáhne. Když jde však o závažné nemoci nebo úrazy, rodinám to změní celé jejich životy. Rodiče jsou ochotni se spousty věcí vzdát ve prospěch svých dětí.
Aby dopady takových situací a finanční starosti byly pro rodiny co nejmenší, dokážou jim pojišťovny pomoci.
Přestože děti jsou budoucí dospělí, rizika, které je ohrožují, jsou jiná a přesto stejná. Pojišťovny dokážou rodičům pomoci při těchto situacích:
- závažné nemoci
- trvalé následky úrazu
- odškodné při úrazu
- pobyt nemocnici
- dětská invalidita
O jednotlivých rizicích se již nebudu rozepisovat. O nich jsem napsal v předcházejících článcích. Jen napíšu pár příkladů z praxe, které se již staly.
1. příklad (závažné nemoci): Jedné sedmnáctileté slečně diagnostikovali rakovinu prsu. Léčba u ní musela proběhnout stejně jako u dospělé ženy. Maminka pracovala jako prodavačka v Hrušce a otec je dělník v Arcelor Mittalu. Nechci rozepisovat, jak špatná situace to pro rodinu byla. Pojišťovna však rodině vyplatila domluvených Kč 400 000,-. Co to pro tuto rodinu znamenalo? Maminka si vzala neplacené volno a z obdržených peněz si „vyplácela mzdu“, kterou nedostávala. Nemuseli si proto půjčovat a maminka mohla být s dcerou po celou dobu léčby. To bylo pro rodinu totiž nejdůležitější!!! Za další část peněz si koupili auto. To totiž potřebovali, aby na léčbu, pro kterou se rozhodli a která probíhala v Olomouci, nemuseli z Ostravy dojíždět vlakem. Slečna se uzdravila a život rodiny se vrátil do zaběhnutých kolejí. Říkají však, že bez těch peněz by to pro ně bylo mnohem, mnohem těžší.
2. příklad (odškodné při úrazu): Taktéž jedna slečna, která ještě chodila na základní školu, spadla z koně a zlomila si obratel. Její léčba probíhala jak v nemocnici, tak následně doma. Nemohla mít sádru, ale musela nosit „krunýř“, který byl velice nepohodlný. Nemohla v něm spát. Rodiče jí za obdržené peníze (přes Kč 50 000,-) pořídili „krunýř“ jiný, který nehradila zdravotní pojišťovna, a který byl hlavně pohodlnější a dcera se v něm vyspala. Pro děvče pak byla několikaměsíční léčba snesitelnější. A pak dceři platili soukromé učitele, aby nemusela opakovat ročník. Což se dceři asi moc nelíbilo. Ale rodiče byli rádi, že nemuseli použít úspory. Z těch si pak zaplatili pěknou dovolenou.
3. příklad (pobyt v nemocnici): Jeden dvouletý chlapeček musel být hospitalizovaný v nemocnici na infekčním oddělení. Maminka chtěla být s ním. Nemocnice jí to umožnila, ale nechala si za to zaplatit Kč 400,- za den. Protože měli domluveno, že v případě hospitalizace dítěte jim pojišťovna zaplatí Kč 500,- za den, tak si i při mateřské (napnutém rodinném rozpočtu) mohla tuto platbu dovolit. A tatínek, který za nimi jezdil, měl na benzín, parkovné v areálu nemocnice a ještě jim i něco koupil.
4. příklad (trvalé následky a dětská invalidita): Tuto situaci jsem ve své praxi ještě nezažil. Ale moc se mi líbí přístup jednoho tatínka, který má dva syny – neposedy, jak říká. V mládí měl zkušenost, kdy jeho kamarád skočil do plytké vody, zlomil si krční páteř a následně ochrnul. Maminka toho kluka – nyní již dospělého člověka, s ním zůstala doma a pečuje o něj. Tatínek těch dvou kluků vidí, jak to pro tu paní není jednoduché, a je čím dál tím starší až tady jednou pro syna nebude. Proto si u svých synů sjednal pojištění, které mu vyplatí miliónové částky, které mu v takové situaci pomohou. Řekl mi, že když by se to stalo, polovinu té částky použije pro život a polovinu uloží pro syna, který je pak použije například na pečovatelku nebo ústav, až tady jednou nebude.
Já přeji všem rodičům, aby takové situace nikdy nenastaly. Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech.
Jakub Mrva